Polští centrální bankéři se hlásí o slovo

06.01.2021

Intervence NBP dávají i nedává smysl, když záleží především na tom, z jakého úhlu pohledu se na ně díváme. Pohled na důležité makroekonomické proměnné jako je obchodní bilance či běžný účet platební bilance (obě přebytkové) potřebné argumenty pro intervence nenabízejí.

O slovo se v závěru loňského roku velmi razantně přihlásila polská centrální banka (NBP), která několikrát intervenovala proti zlotému a vyhnala kurz polské měny až na úroveň 4,60 PLN/EUR a na 5,70 CZK/PLN. Většina polských centrálních bankéřů rovněž zmínila možnost snížit dále úrokové sazby.

Proč vlastně NBP přistoupila k intervencím? Po celou druhou polovinu loňského roku se v záznamech k zasedání RPP (Rada Polityki Pieniężnej – ekvivalent bankovní rady ČNB) objevovala věta, že silnější kurz zlotého představuje riziko pro rychlé po-covidové oživení polské ekonomiky. Více k tomu RPP neuváděla a nespecifikovala ani hodnotu kurzu, který je z jejího pohledu již neakceptovatelný. Když však zlotý od konce října do poloviny prosince posílil o více jak 4 % a rýsovaly se před ním další zisky, tak přišel první zásah NBP a v samotném závěru roku ještě další. Provedené intervence lze chápat především tak, že NBP chtěla dodat váhu svým slovům i reálným činem a varovat finanční trh – jsme opravdu připraveni intervenovat. Zároveň začali centrální bankéři i častěji zmiňovat hranici 4,50 PLN/EUR jako optimální úroveň pro zlotý, který bude podporovat rychlé hospodářské oživení.

Intervence NBP dávají i nedává smysl, když záleží především na tom, z jakého úhlu pohledu se na ně díváme. Pohled na důležité makroekonomické proměnné jako je obchodní bilance či běžný účet platební bilance (obě přebytkové) potřebné argumenty pro intervence nenabízejí. Spotřebitelská inflace v Polsku se po celý loňský rok nacházela nad 2,5 % inflačním cílem NBP. V letošním roce inflace sice zpomalí, ale žádné drama to nebude. Rovněž je třeba zmínit, že Polsko bylo v letech 2014 až 2016 v deflaci a k intervencím tehdy RPP, ačkoliv ve zcela jiném personálním složení, nesáhla. Nemůže být ani řeč o příliš silném kurzu zlotého. Z pohledu konkurenceschopnosti by začal být kurz problémem mezi 4 - 4,10 PLN/EUR. Vysvětlení intervencí v závěru roku se tak nabízí spíše jinde, a to ve výsledku hospodaření NBP za rok 2020. Zjednodušeně čím slabší zlotý, tím vyšší zisk NBP a tím i větší podpora plynoucí do státního rozpočtu.

První letošní zasedání RPP se uskuteční již ve středu 13. ledna a bude hodně zajímavé sledovat k jakým krokům se centrální bankéři odhodlají. Snížení úrokových sazeb je poměrně pravděpodobnou variantou, ale je otázka, zdali se to bude týkat jen hlavní sazby (snížení ze současných 0,1 % na 0 %) a nebo se bude hýbat i s diskontní sazbou (to by znamenalo snížení ze současných 0 % na -0,1 %). Pokud to myslí RPP s oslabením zlotého skutečně vážně, tak pouhé snížení hlavní sazby moc nepomůže a centrální bankéři budou muset sáhnout i na sazbu diskontní. K záporným sazbám se však většina členů RPP stavěla vždy hodně vlažně, takže nejistota zůstává. Jasněji by mohlo být i kolem devizových intervencí, avšak v tuto chvíli je stále málo pravděpodobné, že by se NBP rozhoupala ke kurzovému závazku po vzoru např. švýcarské SNB či české ČNB.