Obchodní války – reálná hrozba či zbytečná panika?

Současný růst globální ekonomiky je jeden z nejvyšších za posledních deset let. V loňském roce se navíc růst HDP týkal v podstatě všech zemí a regionů od eurozóny, přes USA, Čínu a Japonsko až po země závislé na vývozu komodit jako je Brazílie či Rusko. To před rokem 2017 nebylo zvykem, protože se vždy našla skupina zemí, kterým se z různých příčin hospodářsky nedařilo. Pozitivní jsou v tomto směru i vyhlídky na silný hospodářský růst pro letošní rok, avšak s jedním velkým otazníkem. Tímto otazníkem jsou obchodní bariéry a případná negativní spirála obchodních překážek, která by mohla vyústit až v obchodní války.

Vývoj mezinárodního obchodu procházel od 2. světové války až do současnosti různě rychlými fázemi liberalizace a odstraňováním obchodních bariér. Obchodní integrace Evropy, vznik sdružení jako NAFTA či WTO a přístup Číny do WTO na začátku 21. století byly důležitými mezníky v odstraňování obchodních překážek a dláždily cestu k větší hospodářské prosperitě. To, jak probíhala liberalizace zahraničního obchodu, je dobře patrné i z následujícího grafu, ne kterém je zobrazen zvyšující se podíl světového exportu na světovém HDP.

Zdroj: World Bank

Nyní, v roce 2018, reálně hrozí, že sedmdesátiletou historii uvolňování bariér v mezinárodním obchodě vystřídá fáze protekcionismu. Impuls k dekompozici volného mezinárodního obchodu navíc přichází od země, která byla jedním z jeho garantů, od USA. Paradoxem je, že USA vykročily k protekcionismu v době, kdy americké hospodářství roste osm let v řadě, míra nezaměstnanosti je v USA nejnižší od počátku 21. století a protekcionistická opatření by výsledně pravděpodobně nejvíce postihla samotné USA, respektive nižší střední americkou třídu. Důvody zavádění dovozních cel, aby se do USA vrátila pracovní místa, tak v kontextu velmi nízké nezaměstnanosti v USA vyznívají hodně zvláštně. Stejně jako argument národní bezpečnosti, kterým lze obhájit téměř cokoliv.

Liché jsou však i argumenty, že USA mají výrazně nižší dovozní cla než další země a že tím pádem americké podniky trpí levnějším dovozem a neférovou konkurencí. Na následujícím grafu je zřejmé, že vyspělé země mají průměrnou výši cel téměř totožnou a USA mají dokonce o něco vyšší průměrné clo než EU či Japonsko. Vyšší průměrnou výši cla má Čína, což je však částečně ospravedlnitelné nižší ekonomickou úrovní této země a tím pádem i vyšším tlakem na ochranu tamních firem. Každopádně i Čína se pomalu, ale přeci jen v zahraničním obchodu liberalizuje.

Zdroj: World Bank

V tuto chvíli, na konci března, rozhodně nelze jednoznačně prohlásit, že se svět nachází na začátku obchodních válek. S klidem však lze říci, že obchodním válkám nebyl svět v posledních desetiletích nikdy tak blízko jako nyní. Nadcházející měsíce rozhodnou, zda se podaří spirálu protekcionismu hned zkraje utnout či nikoliv. Proto v tomto článku nehodnotím ani březnové zavedení cel USA na importy hliníku a oceli a zvedení cel na dovoz z Číny na vybrané zboží v hodnotě 60 mld. USD, protože se nejedná o uzavřenou kapitolu.

Po finanční a hospodářské krizi z let 2008 a 2009 ve světě panovaly silné obavy, aby svět nevykročil směrem k obchodnímu protekcionismu, k čemuž nakonec nedošlo. Známé je prohlášení tehdejšího francouzského prezidenta N. Sarkozyho, že protekcionismus je sprosté slovo. Svět se tehdy dokázal obchodnímu protekcionismu vyhnout, ale podaří se mu to i v roce 2018?