Krátký komentář k dnešnímu zasedání bankovní rady ČNB (27.září 2017) - psáno před zasedáním

Téměř s jistotou však lze říci, že pokud se sazby nezvýší v září a zároveň nedojde k dramatickému obratu ve vývoji domácí či evropské ekonomiky, tak se zvýšení sazeb dočkáme v listopadu.

Poslední týdny přinesly řadu až překvapivě dobrých dat z domácí ekonomiky, které otevírají prostor dalšímu zvýšení úrokových sazeb na zářijovém zasedání ČNB. Jedná se především o výrazně rychlejší růst HDP a mezd ve 2. čtvrtletí letošního roku v kombinaci se spotřebitelskou inflací, která se letos drží stabilně nad 2 %. Od začátku srpna, kdy zasedala naposledy ČNB, rovněž pozorujeme stabilní kurz koruny vůči euru lehce nad hladinou 26 Kč/EUR. To jsou v souhrnu poměrně silné argumenty pro to, aby centrální bankéři v září úrokové sazby zvýšili.

Proti zvýšení úrokových sazeb na zářijovém zasedání naopak hovoří skutečnost, že se centrální bankéři často rozhodují na základě nové makroekonomické prognózy, která bude k dispozici až v listopadu. Argumentem proti zvýšení sazeb je i fakt, že ty se zvyšovaly v srpnu a to poprvé po téměř deseti letech. A v neposlední řadě v říjnu Evropská centrální banka velmi pravděpodobně zveřejní detaily ústupu z programu kvantitativního uvolňování. U některých členů bankovní rady ČNB tak mohou převážit právě tyto argumenty.

Výsledně vnímám pravděpodobnost zvýšení úrokových sazeb na zářijovém zasedání jako vyrovnanou padesát na padesát. Téměř s jistotou však lze říci, že pokud se sazby nezvýší v září a zároveň nedojde k dramatickému obratu ve vývoji domácí či evropské ekonomiky, tak se zvýšení sazeb dočkáme v listopadu. Je tedy zřejmé, že se ČNB podobně jako mnoho dalších centrálních bank v posledních měsících zřetelně vydala na cestu utaženějších měnových podmínek.