Koruna vůči euru na sedmiletém maximu. A kam dále?

15. 01. 2020

Česká měna zatím prožívá mimořádně úspěšný start do nového roku. Dnes koruna vůči euru posílila těsně pod hladinu 25,10 CZK/EUR na post-intervenční maximum a na nejsilnější úrovni od ledna 2013. Za dva týdny letošního roku si tak připsala k dobru více jak 1 %. Po dlouhé době je koruna rovněž silnější ve srovnání s prognózou ČNB. Co stojí za aktuálním posilováním koruny a bude apreciace české měny v dalších týdnech a měsících pokračovat?

Za dosavadním posílením koruny na začátku letošního roku stojí kombinace faktorů. V první řadě je nutné zmínit optimistickou náladu na finančních trzích a oživení zájmu zahraničních investorů o měny, které jsou zajímavé z pohledu vyšších úrokových sazeb (CZK, PLN). Druhá polovina loňského roku totiž byla ve znamení uvolňování měnové politiky ze strany hlavních centrálních bank a další mírné uvolnění měnových podmínek nelze vyloučit ani v první polovině letošního roku. Poměrně vysoký kladný úrokový diferenciál, transparentní měnová politika ČNB a absence makroekonomických nerovnováh, to jsou silné stránky české ekonomiky a tím pádem koruny. Kromě toho se v posledních týdnech snížila některá geopolitická rizika, která dominovala po větší část loňského roku – obchodní protekcionismus, brexit. Vzpruhou pro korunu jsou nepochybně i první známky stabilizace hospodářské aktivity v eurozóně a v německém průmyslu.

Na druhou stranu podhled na domácí hospodářský vývoj již tolik důvodů pro aktuální posilování koruny nenabízí. Česká ekonomika zjevně zpomaluje a letošní růst HDP lze očekávat v blízkosti 2 %. Spotřebitelská inflace v závěru loňského roku zrychlila nad 3 %, kde se pravděpodobně udrží i na začátku roku letošního. Přesto podle mě není příliš pravděpodobné, že ČNB na tříprocentní inflaci zareaguje zvýšením úrokových sazeb. Za prvé proto, že ČNB může změnou sazeb ovlivnit především vývoj inflace na horizontu měnové politiky, což je první polovina roku 2021. Na aktuální inflaci však ČNB páky nemá. Za druhé proto, že současné posílení koruny tzv. utahuje domácí měnové podmínky a snižuje potřebu zvyšovat sazby. V neposlední řadě je nutné zmínit i přetrvávající vysoký podíl objemu zahraničního kapitálu na koruně ještě z doby před ukončením kurzového závazku v dubnu 2017.

Ve druhé polovině ledna rozhodně nelze vyloučit další posílení koruny a testování hranice 25 CZK/EUR, případně i posílení koruny pod zmíněnou 25. Z několikaměsíční perspektivy je však pravděpodobnější návrat koruny na slabší hodnoty směrem kladině 25,50 CZK/EUR. Přeci jen sentiment na finančních trzích je vrtkavý a rizika ve vnějším i domácím prostředí rozhodně zcela nevymizely. Na současné posílení koruny tak lze pohlížet více jako na dočasné než jako na začátek dlouhodobého posilujícího trendu. Na ten si podle mě budeme muset ještě počkat.
Česká měna zatím prožívá mimořádně úspěšný start do nového roku. Dnes koruna vůči euru posílila těsně pod hladinu 25,10 CZK/EUR na post-intervenční maximum a na nejsilnější úrovni od ledna 2013. Za dva týdny letošního roku si tak připsala k dobru více jak 1 %. Po dlouhé době je koruna rovněž silnější ve srovnání s prognózou ČNB. Co stojí za aktuálním posilováním koruny a bude apreciace české měny v dalších týdnech a měsících pokračovat?

Za dosavadním posílením koruny na začátku letošního roku stojí kombinace faktorů. V první řadě je nutné zmínit optimistickou náladu na finančních trzích a oživení zájmu zahraničních investorů o měny, které jsou zajímavé z pohledu vyšších úrokových sazeb (CZK, PLN). Druhá polovina loňského roku totiž byla ve znamení uvolňování měnové politiky ze strany hlavních centrálních bank a další mírné uvolnění měnových podmínek nelze vyloučit ani v první polovině letošního roku. Poměrně vysoký kladný úrokový diferenciál, transparentní měnová politika ČNB a absence makroekonomických nerovnováh, to jsou silné stránky české ekonomiky a tím pádem koruny. Kromě toho se v posledních týdnech snížila některá geopolitická rizika, která dominovala po větší část loňského roku – obchodní protekcionismus, brexit. Vzpruhou pro korunu jsou nepochybně i první známky stabilizace hospodářské aktivity v eurozóně a v německém průmyslu.

Na druhou stranu podhled na domácí hospodářský vývoj již tolik důvodů pro aktuální posilování koruny nenabízí. Česká ekonomika zjevně zpomaluje a letošní růst HDP lze očekávat v blízkosti 2 %. Spotřebitelská inflace v závěru loňského roku zrychlila nad 3 %, kde se pravděpodobně udrží i na začátku roku letošního. Přesto podle mě není příliš pravděpodobné, že ČNB na tříprocentní inflaci zareaguje zvýšením úrokových sazeb. Za prvé proto, že ČNB může změnou sazeb ovlivnit především vývoj inflace na horizontu měnové politiky, což je první polovina roku 2021. Na aktuální inflaci však ČNB páky nemá. Za druhé proto, že současné posílení koruny tzv. utahuje domácí měnové podmínky a snižuje potřebu zvyšovat sazby. V neposlední řadě je nutné zmínit i přetrvávající vysoký podíl objemu zahraničního kapitálu na koruně ještě z doby před ukončením kurzového závazku v dubnu 2017.

Ve druhé polovině ledna rozhodně nelze vyloučit další posílení koruny a testování hranice 25 CZK/EUR, případně i posílení koruny pod zmíněnou 25. Z několikaměsíční perspektivy je však pravděpodobnější návrat koruny na slabší hodnoty směrem kladině 25,50 CZK/EUR. Přeci jen sentiment na finančních trzích je vrtkavý a rizika ve vnějším i domácím prostředí rozhodně zcela nevymizely. Na současné posílení koruny tak lze pohlížet více jako na dočasné než jako na začátek dlouhodobého posilujícího trendu. Na ten si podle mě budeme muset ještě počkat.