Co nás čeká: Zasedání bankovní rady ČNB 6.8.2015

Poslední zasedání bankovní rady ČNB se uskutečnilo na sklonku června a od té doby se objevilo hned několik skutečností, které z nadcházejícího srpnového setkání centrálních bankéřů činí velmi zajímavou událost. O jaké skutečnosti se jedná? Zmíním dvě klíčové. (1) Posílení koruny do těsné blízkosti úrovně 27 CZK/EUR. (2) Obnovení spekulací o dřívějším ukončení intervenčního režimu.

Za prvé se jedná o posílení koruny. Česká měna se totiž poprvé od listopadu 2013 dostala na samou hranici intervenčního závazku 27 CZK/EUR a přinutila tak ČNB vůbec poprvé od listopadu 2013 intervenovat. Intervence může ČNB dělat neomezeně, protože si může vytvořit neomezené množství korun a nakoupit za ně zahraniční měny. Oproti tomu však stojí růst devizových rezerv, které do budoucna, díky předpokládanému posílení koruny, představují potenciální ztrátu. Lze říci, že čím více deviz ČNB v současnosti nakoupí a čím více koruna po ukončení intervenčního režimu posílí, tím vyšší bude ztráta ČNB z držby devizových rezerv. Otázkou je, zda není problém ztráty z devizových rezerv a záporného vlastního kapitálu ČNB přeceňovaný. Pro odpověď nemusíme chodit daleko. ČNB má totiž s kumulovanou ztrátou díky posilující koruně dlouholeté zkušenosti. Poměrně nedávno, v roce 2008, činila například kumulovaná ztráta ČNB zhruba 200 mld. korun a k žádným problémům nedošlo.

Druhou skutečností je, že se v posledních týdnech opět objevila řada kritik, které upozorňují na to, že se situace v domácí ekonomice natolik zlepšila, že intervenční režim již není potřeba a ČNB by ho měla ukončit. V tomto případě se spojili odpůrci intervence s tou částí dřívějších příznivců intervence, kteří již pro její pokračování nevidí důvody. Celkový počet odpůrců intervence tak během července vzrostl. I zde je nutné položit si otázku, zda je zlepšení ekonomiky natolik robustní, aby jím mohlo být odůvodněno dřívější ukončení intervenčního režimu. Růst ekonomiky sice jednoznačně silný je, avšak ne natolik, aby způsobil výraznější inflační tlaky v domácí ekonomice. Nezaměstnanost sice rychle klesá, avšak růst mezd zůstává umírněný. Meziroční růst spotřebitelské inflace tak setrvává i nadále hluboko pod 2 %, tj. pod inflačním cílem ČNB. Pokud tedy problém intervenčního režimu omezíme jen na inflaci, tak zatím čas na opuštění režimu rozhodně nenadešel.

K oběma zmíněným skutečnostem se budou muset centrální bankéři na srpnovém zasedání nějak postavit. Kumulaci devizových rezerv lze zmírnit zavedením záporné diskontní úrokové sazby, která by mohla být doplňkovým nástrojem k intervenčnímu režimu. Záporná sazba by rovněž pomohla snížit poptávku po české měně a snížit tak tlak na zhodnocení koruny. K tomuto kroku se ale podle mě v srpnu bankovní rada neodhodlá, avšak nelze ho vyloučit na zasedáních v posledním čtvrtletí letošního roku. Co se týče intervenčního režimu, tak nelze očekávat, že by ho centrální bankéři v srpnu zkrátili či změkčili (posunuli intervenční úroveň například na 26 CZK/EUR), a to ani na základě nové makroekonomické prognózy, kterou budou mít k dispozici. Vše tedy zůstane při starém. S úrokovými sazbami se hýbat nebude a opuštění intervenčního režimu bude bankovní rada plánovat nejdříve na druhou polovinu roku 2016. S čím je však podle mě nutné počítat je, že se ČNB ostřeji vymezí proti aktuálně příliš silné koruně a rovněž zdůrazní korunu jako silný protiinflační faktor. Koruna by tak příští čtvrtek mohla k euru oslabit, a to i o několik desítek haléřů.