Čínu i přes rychlý ekonomický růst čekají velké výzvy

Jedním z hlavních ekonomických témat posledních týdnů je nárůst protekcionistických opatření mezi Čínou a USA, tj. mezi zeměmi které bojují o post globální ekonomické jedničky. O hospodářské situaci USA se píše poměrně často, avšak situace v čínské ekonomice a výzvy, kterým tato východoasijská země musí čelit, se už tak často nerozebírají. V souvislosti s tím zaujme nedávná analýza Mezinárodního měnového fondu analyzující minulý i budoucí vývoj tohoto hospodářského giganta.

Hned na začátku tato analýza rozebírá mimořádně rychlý růst hospodářství i životní úrovně čínských obyvatel. S tím pak souvisí i pokles počtu lidí, kteří žijí v chudobě. Nutno ovšem podotknout, že na grafu níže lze hezky vidět, jak je pro velikost čínské ekonomiky důležitý počet obyvatel. Při přepočtu HDP na obyvatele totiž stále Čína výrazně zaostává za západními ekonomikami a dosahuje většinou jen zlomku HDP na obyvatele západních zemí.

Růstu čínské ekonomiky pak napomáhá i poměrně vysoké tempo růstu zadlužení, které dokazuje, že dluhové problémy se nemusí v budoucnosti týkat jen západních ekonomik. Ačkoli zadlužení státu, firem i domácností není v porovnání se západními ekonomikami nijak vysoké, tempo růstu dluhu by mělo být varováním.

Další výzvou pak bude i změna struktury výdajů ze strany čínské vlády. Ta sice dlouhodobě financuje projekty na podporu ekonomiky, na svých obyvatelích ale poměrně šetří. To, že se sociálními jistotami Číňané nemohou příliš počítat, je poměrně známé. Větší problémy ale mohou způsobit nízké výdaje na zdravotnictví. Život v Číně není příliš zdravý. Vždyť jen kvůli znečištění ovzduší dle odhadů Světové zdravotnické organizace zemřelo loni 1,2 milionu obyvatel. Počet lidí, kteří mají zdravotní problémy kvůli životnímu prostředí nebo poměrně nízké bezpečnosti práce, je v Číně vysoký a situace se dle odhadů bude zhoršovat. Čína tak nejspíš bude muset začít víc investovat do zdravotnictví, což ale může znamenat, že tyto peníze budou chybět jinde.

Čína pak bude muset připravit i reformy reálné ekonomiky. Ty by měly snížit vliv státu, zvýšit význam soukromé sféry či se vypořádat s problémy jako je například vysoké množství zombie firem (firem, jejichž provozní zisk nepokrývá jejich úrokové náklady). Reformy, které by zajistily tyto změny, by v dlouhodobém horizontu vedly ke zdravějšímu a udržitelnějšímu růstu, avšak nebyly by nejspíš mezi současnými politiky příliš populární. V první řadě vidina liberálnější ekonomiky se jistě čínským politickým představitelům líbit nebude. Navíc by tyto reformy nejspíš ekonomiku krátkodobě spíš zpomalily a pozitiva by se projevila až v budoucnosti. To je vidět i na grafu níže, kde je právě odhadovaný vliv proaktivní politiky snažící se o reformy. Samozřejmě v grafu níže je zachycen pouze odhad, protože predikovat přesný budoucí hospodářský vývoj je téměř nemožné.

To, kde ale již Čína udělala velké pokroky, je digitalizace. V té v mnoha ohledech dominuje. Pozitivní přístup čínské vlády k moderním technologiím v soukromé i státní sféře, rostoucí počet technologických firem a vysoký počet uživatelů těchto technologií tak dělají z Číny digitálního giganta, u kterého se dá očekávat, že si i nadále své postavení bude vylepšovat. Čínské technologické firmy pak mají velmi dobře našlápnuto, aby v budoucnosti možná i předstihly technologické firmy USA.

Co to vše tedy znamená pro Čínskou ekonomiku? Již nyní je jasné, že silný růst Číny nekončí a do několika desítek let nebude mít nejspíš Čína na pozici globální ekonomické jedničky žádnou konkurenci. Na druhé straně přistupovat k Číně jako ke stabilní a vyspělé ekonomice je také velmi problematické, neboť HDP na obyvatele stále není nijak vysoké a volatilita na čínských trzích, ať akciových či měnových, může být i nadále poměrně vysoká. Navíc zde významný vliv dlouhodobě hrají i státní autority. Čína tak na rozdíl od USA má sice vyšší růstový potenciál, ale bude si muset projít výraznými změnami, které bezpochyby ovlivní i celou globální ekonomiku.