Česká ekonomika v závěru loňského roku pořádně přidala na tempu. Srovnání tempa růstu HDP se zbylými zeměmi skupiny V4 je mírně zavádějící.

Česká ekonomika v závěrečném čtvrtletí loňského roku pořádně přidala na tempu. Oproti 3. čtvrtletí vzrostla o 1,0 %, meziročně o 2,9 % a v souhrnu za celý loňský rok o 3,0 %.

Strukturu HDP Český statistický úřad ještě nezveřejnil, ale z jeho komentáře je zjevné, že hlavním zdrojem růstu ve 4. čtvrtletí byla především zahraniční poptávka. Ostatně již měsíční statistiky ze zahraničního obchodu toto naznačovaly. Kladné příspěvky k růstu ekonomiky přišly i od investic a spotřeby domácností.

V souhrnu za celý loňský rok domácí ekonomika vzrostla o velmi solidní 3,0 %, když motorem růstu byly loni primárně investice a spotřeba domácností. Růst o 3,0 % je na první pohled sice lehce slabší číslo, avšak je nutné si uvědomit, že se česká ekonomika loni dostala na hranici svých produkčních možností, a i nadále se nachází nad svým potenciálem. Z tohoto pohledu je tak růst o 3 % velmi solidní, a to navzdory tomu, že další ekonomiky regionu jako Maďarsko, Polsko či Slovensko loni rostly o poznání rychleji.

Jak je na tom Česko ve srovnání se zeměmi Visegradské čtyřky (V4)? Specifikem české ekonomiky je to, že se dostala na svoji hranici produkčních možností dříve než zbylé země V4. Stačí se podívat na situaci na domácím pracovním trhu. Všechny země V4 sice mají aktuálně rekordně nízkou nezaměstnanost, ale z pohledu počtu volných pracovních míst a počtu nezaměstnaných je Česko suverénně v čele. Pokud se navíc podíváme na statistiku bariér růstu v průmyslu, tak po celý loňský rok byl větším problémem nedostatek zaměstnanců než nedostatečná poptávka, což je právě směrem k HDP dost vypovídající informace.

Dalším důvodem, proč Česko loni rostlo pomaleji oproti regionu, je jen velmi mírně expanzivní hospodářská politika ve srovnání se zbylými zeměmi V4. V případě měnové politiky bylo Česko prostřednictvím ČNB jedinou zemí ve středoevropském regionu, kde loni docházelo k utahování měnové politiky prostřednictvím zvyšování úrokových sazeb. Fiskální politiku lze sice v Česku loni označit jako expanzivní, avšak právě s restriktivními kroky v měnové politice ČNB lze výsledně označit hospodářskou politiku Česka jako jen mírně expanzivní oproti expanzivnějšímu pojetí v případě zemí V4.

Do třetice. Česko se loni nacházelo, a i nadále nachází, nad svým potenciálem. To zjednodušeně znamená, že HDP v Česku v posledních letech rostl rychleji, než jaká je dlouhodobě udržitelná míra hospodářského růstu. Zbylé země V4 se takto vysoko nad potenciálem nenacházejí.

Výsledně tak z toho, že česká ekonomika loni rostla z V4 nejpomaleji, nelze dělat žádné dalekosáhlé negativní závěry typu, že jsme na tom hůře. Na to je údaj o růstu HDP v jednom roce příliš málo vypovídajícím číslem.