6. 6. 2022
Průmysl, a platí to především ten automobilový, se od konce loňského léta nenachází v nijak oslnivé kondici a poslední čísla naznačují, že žádné zlepšení očekávat v tomto směru příliš nemůžeme. Spíše naopak, druhá polovina letošního roku bude pro průmyslové podniky zatěžkávací zkouškou.
Pokud se vrátíme do minulého týdne, tak květnová čísla z domácího zpracovatelského průmyslu (na základě indexu PMI) nevyzněla úplně optimisticky. Když pomineme fakt, že index PMI poklesl na 52,3 bodu, což je nejslabší hodnota indexu od října 2020, tak za zvýšenou pozornost stojí především negativní vývoj nových zakázek (zakázky klesly již třetí měsíc v řadě) a nejpomalejší růst zaměstnanosti od loňského října.
Až do začátku letošního roku přitom platilo, že podniky trápila primárně vysoká inflace v podobě prudce rostoucích vstupních nákladů v kombinaci s nedostatkem materiálu a neúměrně se prodlužujícími dodavatelskými lhůtami. Tyto faktory na podniky doléhají i nadále, ale nově pozvolna vstupuje do hry ochabující poptávka (a netýká se to výlučně ČR, když podobné výsledky dostáváme z Polska či z Německa). Většině podniků se přitom v posledním cca roce dařilo převádět růst nákladů na odběratele, což se v případě ochabující poptávky může ukazovat jako stále problematičtější. Když do celé mozaiky vložíme ještě extrémní růst cen energií, tak to s vývojem průmyslu pro zbytek roku nevypadá vůbec dobře.
To ostatně na začátku tohoto týdne potvrdila i tvrdá data z průmyslu za duben. Konkrétně průmyslová produkce v dubnu oproti březnu poklesla o 0,8 % a v meziročním srovnání o 3,8 % a o moc lepší čísla nedostaneme ani, pokud se zaměříme výlučně na zpracovatelský sektor - meziměsíčně kladná nula a meziročně pokles o 3,4 %. Meziroční pokles se navíc netýkal výlučně motorových vozidel, ale i dalších velkých odvětví zpracovatelského průmyslu jako např. kovodělného průmyslu, výroby počítačů či výroby elektrických zařízení. Meziroční růst potravinářského průmyslu či výroby oděvů je sice chvályhodný, ale kompenzovat výpadek velkých odvětví to nedokáže.
Pokud jde o nové zakázky, tak dubnová čísla nevypadají s meziročním růstem o 3,1 % nijak tragicky, avšak když vezmeme v potaz to, že nové zakázky jsou uváděny v běžných cenách a nezohledňují tak vysokou inflaci, tak již realita tak růžová není. Jako slabší se navíc ukazují zahraniční zakázky, které jsou pro exportně laděné české podniky klíčové.
A právě nejbližší vývoj zahraničních zakázek hodně naznačí, zda se průmysl ve druhé polovině letošního roku bude pohybovat kolem nuly anebo zamíří hlouběji do červených čísel a stáhne do hospodářské recese i celou domácí ekonomiku. Druhá varianta se bohužel společně s propadem reálných příjmů domácností začíná jevit stále pravděpodobněji.